Období: rok 2015

Po návratu ze Srí Lanky jsem nestrávil v Praze ani dva dny a okamžitě jsem odletěl se společností Wizz Air do Milána, který hostil na půl roku světovou výstavu EXPO.  Velkolepý komplex pavilonů vyrostl na severozápadně od Milána mezi městečky Rho a Fiera, kam to není ani 30 minut metrem z centra, popřípadě lze cestovat i vlakem. Téma pro letošní rok bylo „Feeding the Planet, Energy for Life (Uživit planetu, energie pro život)“. Můj objednaný dvoudenní lístek na prohlídku vůbec časově nestačil a musel jsem na místě přikoupit ještě jeden den navíc. I to bylo málo, ale bohužel vice času jsem vyčleněno již neměl. Myslím, že teprve týdenní prohlídka byla téměř dostačující. Výstavy se účastnilo 130 států světa, buď s vlastními pavilony, nebo sdílenými, a mnoho soukromých firem, které představovali své podnikatelské záměry budoucnosti. Samozřejmě chudší africké nebo asijské země se zaměřili spíše na prezentaci vlastní země po stránce turistické. Ovšem vyspělejší země nabídli ukázku nejmodernějších technologií a jejich vývoje. Občas jsem si připadal jako v nějaké říši science fiction. Takovou charakteristiku splňoval zcela jistě pavilon Německa, kde si každý návštěvník řídil ukázku a pohyb exponátů či prohlížení videí a čtení textů pomocí přiložené destičky z vlnitého papíru, v kterém byly zalepeny čidla pro snímací senzory. číst dál

Po několika dnech strávených na jižním a západním pobřeží jsme se přesunuli zpět do hor do druhého největšího města ostrova Kandy. Návrat sem měl jednoduchý podtext, navštívit největší buddhistickou slavnost v Asii a po Khumbamele druhý největší náboženský festival - Esala Perahera. Celé veselí trvá devět dní, ale nejbujařejší oslavy jsou posledních pět dnů tzv. Randolí Perahera. Tyto dny vždy od 19:30 prochází průvod složený až z 4 000 tanečníků, bubeníků a akrobatů. Dále přes 100 slonů zahalených do tradičních ručně vyšívaných látek. Průvod se skládá z pěti různých procesí. Každé vychází z jiného chrámu a je zasvěceno jinému bohu. Jako první vždy kráčí procesí zasvěcené Buddhovu zubu v čele se sloním králem Maligawou Tusker, který nese repliku schránky se zubem. V těsném závěsu pokračují průvody z Náthovy, Višnovy, Kataragamovy a poslední z Pattinniny svatyně. Začátek a konec je ohlašován mohutným výstřelem z děla. Rej barev a ohlušující hudby trvá přes 3 hodiny než projde starým městem, kde se po stranách ulic tísní desetitisíce lidí. Bohužel je také vidět velký strach bezpečnostních sborů z možných útoků ze strany Tamilů během slavnosti. Důkladně se tak kontrolovali pouze srílančani. Turisté mohli pobíhat, jak se jim chtělo. číst dál

Aby brzkého vstávání nebylo málo, tak jsme po nočním výšlapu na Adam's Peak hned další den vyjížděli ve 4:30 se speciálně upraveným džípem pro 6 lidí do národního parku Yala. Park je největším tady na Srí Lance. Zabírá přes 1260 čtverečních kilometrů a do 4/5 se vůbec nesmí. číst dál

Před přesunem do hor jsme si ještě detailně prošli Polonnaruwu. Nové město má pouhých 120 obyvatel a lze jej obejít během 15 minut. Oproti tomu stará část pocházející až ze 7.století se táhne v délce skoro 5km. Nejlepší způsob, jak si prohlédnout zbytky rozsáhlého královského paláce, který udajně čítal až 1000 pokojů, a mnoha chrámů, dágob, vihár a stúp je půjčit si opět kolo. Tentokrát jsem dostal modernější kousek s košíkem na předních řídítkách, ale pro jistotu to zase skoro nebrzdilo. Co taky chtít za 200 srílanckých rupií (necelé 2$). Ten den bylo ale opravdu velké horko a na kole jsme se vařili doslova ve vlastní šťávě. číst dál

Cestování autobusem po Srí Lance je asi nejlevnější způsob přepravy. Má to jen jeden háček :-) Busy nemají vedle sebe klasicky dvě a dvě sedačky, ale dvě a tři plus uličku, v které stojí další lidé a mezi nimi se ještě tlačí průvodčí s lístky. Tady jsou autobusy pravděpodobně "bezedné". Když máte pocit, že už se nikdo nemůže vejít, průvodčí to přeskládá a dalších deset lidí se vejde. Aby toho nebylo málo, každou chvíli naskočí prodavač oříšků, nápojů, smažených placek nebo šátků a prochází mezi všemi. Bohužel platí právo silnějšího na místo k sedění. Těhotné nebo starší jednoduše nikdo nepustí sednout. Samozřejmě dveře se jako ve vlacích nezavírají a tak se může stát skoro až venku a držet se vnějších madel :-D Alespoň je nějaká cirkulace vzduchu. Vlhkost zde dosahuje průměrně 70-80% a teploty v noci neklesnou pod 29°C kromě hor. Když to občas řidič rozjede přes 100km/h, tak sedět u otevřených dveří není zrovna příjemné. číst dál

Přejezd vlakem z Kolomba do Anuradhapury trval o 2 hodiny déle oproti plánu, a tak noční hledání našeho ubytování bylo náročnější. Na Srí Lance v tomto období zapadá slunce v 18:30 a v 18:50 je totální tma. Nakonec jsme našli náš Royal Park Hotel. Názvem ovšem luxus skončil :-) ale švábi nikde neběhali, tak co více si přát. číst dál

Dlouho jsme se rozmýšleli, kam bude letní cesta 2015. Nakonec zvítězila Srí Lanka, na kterou jsme odletěli 6.srpna. číst dál